Balada věnovaná slečnám

Slávek Janoušek

1:Když nC#emá člověk pF#maj7eníze, je tD#7ěžko dělat hG#rdinu,
když skForo týden nBmejí se, je jD#7enom krůček k zlCmočinuG#,
človFěk je sice bBmez plynů, však jD#me též trochu nG#evýřečný,
a kFe všemu mám rBmodinB7u, ach, vD#7ěřte, věřte mG#i to, slečnC#y.
2:To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu
a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu,
to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný
a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
3:Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu,
už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu,
nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný,
však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
4:Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu,
když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu,
ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný
a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:12:14.178+00:00
Výsledky hledání: